Jak zorganizovat dětské výtvarné potřeby

U dětských výtvarných potřeb se nevyplatí začít nákupem nových organizérů. Nejprve je potřeba zjistit, co doma skutečně máte, co děti používají nejčastěji a které pomůcky vyžadují dohled dospělého. Teprve potom má smysl vybírat krabičky, zásuvky nebo pojízdný vozík.

Nejdřív potřeby projděte a rozdělte

Vysypte všechny pastelky, fixy, barvy, lepidla i papíry na jedno místo. Nepoužívané, vyschlé nebo rozbité věci vyřaďte. Zbytky materiálu, které se mohou hodit na větší tvoření, dejte stranou do jediné krabice – jinak se z nich rychle stane nepřehledná směs.

Praktické je rozdělit výtvarné potřeby podle činnosti, ne pouze podle druhu:

• Kreslení: pastelky, voskovky, fixy, tužky a gumy.
• Malování: vodové barvy, tempery, štětce, kelímky a zástěry.
• Stříhání a lepení: dětské nůžky, lepidla, pásky a podložky.
• Tvoření z drobností: samolepky, bambulky, knoflíky, provázky nebo kolíčky.
• Papír: čisté listy, barevné papíry, kartony a rozpracované obrázky.

Samostatnou skupinu vytvořte pro pomůcky, které se používají jen s dospělým. Patří sem například tavná pistole, ostré nástroje, silnější lepidla nebo materiály s výrazným varováním na obalu.

Zvolte úložný systém podle věku dítěte

Pro menší děti fungují nejlépe nízké otevřené košíky nebo několik pevných boxů, které lze snadno vyjmout. Dítě vidí, co je uvnitř, a nemusí vytahovat celou skříň. U předškoláků pomohou také obrázkové štítky – na košíku s pastelkami může být například fotografie pastelek místo dlouhého nápisu.

Starší děti zvládnou zásuvkový organizér, kufřík nebo polici s popsanými přihrádkami. Pokud máte doma hodně materiálu, rozdělte ho na dvě části: každodenní výbavu a zásobu. V dosahu dítěte zůstane jen to, co používá běžně, zatímco náhradní papíry, nové barvy a sezónní dekorace uložíte výš nebo do uzavřené skříně.

Při výběru nádob myslete na jejich velikost. Hluboká krabice s drobnostmi může vypadat uklizeně, ale dítě v ní bude dlouho hledat. Lepší bývají nižší nádoby, ve kterých je obsah vidět shora. Na fixy, štětce a tužky se hodí kelímky nebo nádoby postavené nastojato, protože dítě okamžitě pozná, co má k dispozici.

Vytvořte jednu snadno dostupnou tvořivou stanici

Nemusíte vyčleňovat celou místnost. Stačí polička, komoda nebo vozík poblíž stolu, kde děti nejčastěji tvoří. Na nejnižší úroveň dejte papíry, pastelky a omyvatelné fixy. Prostřední část může obsahovat lepidla, nůžky a barvy podle toho, co dítě bezpečně zvládne. Pomůcky vyžadující dohled uložte mimo dosah.

Užitečné je připravit také jednu tvořivou sadu. Do menšího košíku dejte například papír, pastelky, lepidlo a nůžky. Dítě si ho vezme ke stolu najednou a po skončení ho vrátí na místo. Pro malování můžete mít druhou sadu s barvami, štětci, kelímkem a omyvatelnou podložkou.

Materiály, které se používají společně, má smysl skladovat společně. Když jsou štětce v jednom pokoji, barvy ve skříni a podložka jinde, uklízení i příprava tvoření se zbytečně prodlužují.

Popisky udrží systém déle než samotné krabičky

Každý box označte stručně a srozumitelně. U mladších dětí použijte obrázek i slovo, u starších stačí nápis. Popisky nalepte zepředu nebo shora podle toho, jak jsou nádoby uložené.

Neoznačujte příliš obecně celý jeden box jako „tvoření“. Dítě pak nebude vědět, kam vrátit samolepky, štětce ani barevné papíry. Přesnější názvy jako „fixy“, „lepidla“, „štětce“ a „samolepky“ pomáhají při uklízení i při kontrole zásob.

Papíry a rozpracované obrázky potřebují vlastní místo

Papír se snadno ohne nebo ztratí pod ostatními pomůckami. Čisté listy proto uložte do plochého pořadače, stojanu na dokumenty nebo nízké zásuvky. Barevné papíry můžete oddělit podle typu, ale není nutné dělat samostatnou přihrádku pro každý odstín.

Pro rozpracované obrázky vyčleňte jednu složku nebo tác. Dítě tak nebude mít potřebu nechávat kresby na stole a zároveň se hotové práce nepromíchají s čistým papírem. Jakmile se složka naplní, vyberte několik obrázků k vystavení nebo založení a zbytek po dohodě recyklujte.

Na co si dát pozor při ukládání

• Nedávejte všechno dítěti bez rozdílu. Drobné součásti, ostré nástroje a některé chemické materiály patří mimo volný dosah.
• Nespoléhejte pouze na nápis „netoxické“. Čtěte pokyny a varování na obalu; u výtvarných materiálů určených pro děti hledejte také odpovídající bezpečnostní označení, například prohlášení o shodě s ASTM D-4236 tam, kde se používá.
• Neschovávejte mokré štětce a barvy do uzavřené krabice. Nejprve je nechte oschnout a kelímky s barvou po práci umyjte.
• Nekupujte organizéry jen podle vzhledu. Pokud se špatně otevírají, převracejí nebo jsou příliš hluboké, dítě je nebude používat.
• Neskládejte těžké boxy vysoko. Police musí být stabilní a nádoby s častým použitím umístěné tak, aby je dítě nemuselo shazovat dolů.

Úklid nastavte jako součást tvoření

Po skončení aktivity nechtějte po dítěti neurčité „ukliď si“. Pomáhá krátké pořadí: zavřít fixy, vrátit pomůcky, odnést odpadky, otřít stůl. U menších dětí uklízejte společně a ukazujte, kam jednotlivé věci patří.

Jednou týdně stačí rychlá kontrola. Zkontrolujte vyschlé fixy, prázdná lepidla, polámané pastelky a došlé papíry. Pokud máte větší zásobu, doplňujte pracovní box až ve chvíli, kdy se skutečně zmenší jeho obsah. Přeplněná nádoba totiž vede k horšímu přehledu a děti v ní začnou věci hledat místo toho, aby tvořily.

Nejlepší organizace dětských výtvarných potřeb není ta nejbarevnější ani nejdražší. Je to systém, ve kterém dítě rychle najde běžné pomůcky, dokáže je po práci vrátit a zároveň se k rizikovějším materiálům dostane jen pod dohledem.

Zdroj: cpsc.gov, doh.wa.gov, tea.texas.gov, acmiart.org

Foto: AI