Jak vymyslet smyslovou hru pro mladšího školáka (6–9 let) s bezpečnými materiály

Smyslová hra nemusí znamenat nákup speciální pomůcky ani složité vyrábění. U mladšího školáka už může mít jasný úkol, pravidla a malé překvapení: dítě něco poznává poslepu, třídí podle vlastností, odhaduje výsledek nebo hledá správnou kombinaci. Nejlépe fungují materiály, které se liší teplotou, povrchem, tvarem nebo zvukem, ale přitom jsou běžné, omyvatelné a určené k bezpečnému používání.

Hotová hra na 20 až 30 minut: připravte tác nebo nízkou krabici, několik větších předmětů s různým povrchem, dvě neprůhledné nádoby, vodu a papír s tužkou. Dítě bude nejprve hádat podle hmatu, potom věci roztřídí a nakonec vymyslí vlastní pravidlo.

Co si připravit

• nízký tác, plech nebo plastovou krabici s hladkými okraji,
• větší dřevěný blok nebo vařečku, houbičku, kus bavlněné látky, hladký kamínek, plastový kelímek a víčko,
• malou misku s vodou a několik kostek ledu,
• dvě neprůhledné nádoby nebo látkové sáčky,
• papír a tužku na zapisování tipů, případně stopky.

Vybírejte předměty, které se liší na první dotek. Smysl má kombinace měkkého, tvrdého, hladkého, drsnějšího, lehkého a těžšího materiálu. Dětem v tomto věku už můžete nabídnout i otázky typu „Co se podle tebe stane s ledem za pět minut?“ nebo „Podle čeho by šly věci roztřídit?“

Hra začíná hmatovým pátráním

1. Rozložte předměty na tác. Nechte dítě chvíli si je prohlédnout, ale neprozrazujte, co bude následovat. Vynechte věci s ostrými hranami, odlupující se barvou nebo volnými drobnými součástmi.
2. Dva až tři předměty schovejte do nádoby. Dítě sáhne dovnitř bez dívání a popíše, co cítí: zda je předmět tvrdý, měkký, studený, hladký, pružný nebo hranatý. Teprve potom vysloví tip.
3. Dejte prostor pro vysvětlení. Nejde jen o správnou odpověď. Zeptejte se, která vlastnost dítě k tipu přivedla a co by mu mohlo pomoci hádat přesněji.
4. Přidejte časový limit. U šestiletého dítěte stačí minuta na jeden předmět, starší školák může mít například třicet sekund. Pokud je hra napínavější díky času, použijte ho jen jako zpestření, ne jako hlavní cíl.

Pro děti od 6 do 7 let je vhodné začít se třemi až čtyřmi předměty a používat jednoduchá slova jako měkký, studený nebo drsný. Osmileté a devítileté dítě už může vlastnosti porovnávat, zapisovat je do tabulky a vymyslet předmět, který by ostatní podle hmatu nepoznali.

Proměňte zkoumání v malý experiment

Na druhou část hry položte vedle tácu misku s vodou a několik kostek ledu. Dítě nejprve odhadne, co se stane s ledem po pěti nebo deseti minutách, a svůj tip nakreslí či zapíše. Potom může sledovat změnu, porovnat teplotu vody na začátku a na konci a vysvětlit, proč je kostka ledu kluzká nebo proč se její tvar mění.

Do hry lze přidat i zvukovou stopu. Do dvou stejných uzavíratelných kelímků vložte například větší dřevěné kostky nebo několik velkých plastových víček. Kelímky dobře zavřete, dítě s nimi zatřepe a zkusí určit, který vydává hlubší nebo hlasitější zvuk. Obsah musí zůstat uzavřený a nádoby je potřeba před hrou zkontrolovat, zda nejsou prasklé.

Jednodušší varianta na deset minut

Když nechcete připravovat celou aktivitu, stačí „hmatová hádanka“ se třemi předměty. Jeden vložte do látkového sáčku, dítě jej osahá, popíše nejméně dvě vlastnosti a potom ho najde mezi ostatními věcmi na stole. Následně si role vyměníte a hádanku připraví dítě pro vás.

Ještě rychlejší možností je třídění. Na stůl položte pět až šest bezpečných předmětů a vyzvěte dítě, aby je rozdělilo například na měkké a tvrdé, teplé a studené nebo příjemné a méně příjemné na dotek. Správné řešení nemusí být jediné. Důležitější je, aby dítě dokázalo vysvětlit vlastní pravidlo.

Na bezpečnosti záleží i u školáka

Materiály by měly být čisté, neostré, nerozbitné a určené pro děti. U výtvarných a tvořivých pomůcek má smysl číst etiketu a dávat přednost výrobkům označeným jako netoxické; u dětských výtvarných potřeb je vhodné sledovat také příslušné bezpečnostní označení a varování výrobce. Po skončení hry umyjte ruce, pomůcky i pracovní plochu.

Vyřaďte korálky, malé kuličky, mince, magnety, knoflíkové baterie, kancelářské sponky, ostré přírodniny a cokoli, co se může snadno ulomit. Přestože dítě ve věku 6 až 9 let obvykle předměty nevkládá do úst, při hře se mohou dostat k mladšímu sourozenci. Obecné doporučení pro hračky proto zní kontrolovat malé části, stav předmětů a věkové určení.

Vyhněte se také domácím směsím s boraxem, silným lepidlům, neoznačeným chemikáliím a koncentrovaným vůním či esenciálním olejům. Modelovací hmota ani jiné materiály, které vypadají jako jídlo, nejsou určeny ke konzumaci; u domácího těsta navíc počítejte s možnou alergií na pšenici a s tím, že větší spolknuté množství může způsobit zažívací potíže.

Dítě mějte během hry na dohled, zejména pokud pracuje s vodou, ledem nebo uzavíratelnými nádobami. Hru přerušte, pokud se objeví podráždění kůže, pálení očí, nevolnost nebo pokud dítě začne materiály ochutnávat. U dítěte s konkrétní alergií vybírejte pomůcky podle složení a nepoužívejte potraviny jen kvůli vůni či barvě.

Jak z aktivity vytěžit víc

Na konci nehodnoťte pouze počet správných tipů. Zeptejte se dítěte, který předmět se poznával nejhůř, kterou vlastnost si zapamatovalo a jak by hru změnilo. Otevřené materiály jako voda, písek, modelovací hmota, barvy nebo přírodniny mohou sloužit k volnému zkoumání i k vymýšlení vlastních pravidel, což odpovídá různým úrovním schopností dětí.

Nejlepší výsledek vznikne, když bude hra krátká, přehledná a trochu nedokonalá. Připravte jen několik rozdílných materiálů, nechte dítě část pravidel doplnit a zakončete aktivitu vlastním úkolem: vybrat bezpečný předmět, popsat jeho vlastnosti a připravit hmatovou hádanku pro někoho dalšího.

Zdroj: poison.org, healthychildren.org, naeyc.org

Foto: AI