Jak připravit hru na pozorování okolí pro předškoláka (3–6 let) během procházky

Výsledkem může být krátká hra na 15 až 30 minut, při které dítě během procházky hledá věci podle jednoduchých znaků: něco žlutého, kulatého, šustícího, vysokého nebo živého. Nemusí nic sbírat ani znát názvy rostlin. Úkolem je zastavit se, všimnout si detailu a vlastními slovy ho popsat.

Nejlépe funguje hra, která má jasný začátek, několik splnitelných úkolů a krátké společné ohlédnutí na konci. Pro předškoláka není potřeba připravovat složitý pracovní list. Důležitější je, aby měl dost času dívat se kolem sebe a aby dospělý nepředbíhal s odpověďmi.

Co připravit ještě doma

• Trasu: zvolte známou cestu v parku, klidné ulici, na sídlišti nebo kolem domu. Pro první pokus stačí krátký okruh s několika místy, kde se dá bezpečně zastavit.
• Čtyři až šest úkolů: pro dítě ve věku 3–4 let vybírejte velmi konkrétní zadání, například „najdi něco červeného“. Pro děti od 5 let přidejte porovnávání nebo zapamatování.
• Pomůcky: papír a voskovky, tužka, několik kartiček s jednoduchými obrázky nebo lupa s tupým okrajem. Vystačíte si ale i s prázdnýma rukama.
• Oblečení podle počasí: dítě by mělo mít obuv, ve které bezpečně došlápne, a oblečení vhodné pro teplotu a déšť. Přibalte pití, případně kapesník a drobnou svačinu.

Vyhněte se úkolům, které dítě nutí sahat do křoví, lézt na zídky nebo přecházet silnici kvůli nalezenému předmětu. Hra se má přizpůsobit trase, ne trasa hře.

Jednoduchá hra „Detektiv okolí“

Na začátku dítěti řekněte, že dnes nebude jen procházet, ale bude pracovat jako detektiv. Bude hledat stopy v okolí a u každé se na chvíli zastaví. Připravte si například tato zadání:

1. Najdi něco, co má stejnou barvu jako tvoje oblečení.
2. Najdi něco kulatého a něco s hranami.
3. Poslouchej a řekni, co slyšíš blíž a co dál.
4. Najdi něco, co se hýbe ve větru.
5. Objev něco malého, čeho by sis při rychlé chůzi nevšiml.
6. Vyber jedno místo, které si zapamatuješ, a zkus ho na konci popsat.

Po každém nálezu položte jednu krátkou doplňující otázku: „Jak to poznáš?“, „Je to hladké, nebo drsné?“, „Co se změnilo, když foukl vítr?“ nebo „Vidíš něco podobného ještě někde?“ Otázky mají dítě vést k pozorování, ne z něj dělat zkoušeného.

Jak hru přizpůsobit věku

Děti ve věku 3 až 4 roky

Držte se jednoho znaku a nabízejte úkoly, které lze splnit během několika minut. Dobře funguje hledání barev, velkého a malého předmětu, něčeho měkkého na pohled, něčeho, co vydává zvuk, nebo něčeho, co je nad hlavou.

Pokud dítě neví, co hledat, ukažte jeden příklad a potom ho nechte pokračovat. Není nutné trvat na přesném řešení. Když označí zelenou lavičku jako „něco zeleného“, úkol splnil.

Děti ve věku 5 až 6 let

Přidejte paměť a porovnávání. Dítě může hledat dvě věci, které mají stejnou barvu, ale jiný tvar, nebo si zapamatovat tři detaily z první části trasy. Zajímavé je také zadání „najdi něco, co se změnilo od minulé procházky“.

Starší předškolák může dostat papír s jednoduchými symboly: oko pro něco zajímavého na pohled, ucho pro zvuk, spirálu pro něco zakrouceného a šipku pro něco, co ukazuje směr. Číst ještě nemusí; symboly mu vysvětlíte před odchodem.

Varianta bez přípravy a bez pomůcek

Když vyrážíte narychlo, použijte hru „Vidím něco“. Dospělý si vybere předmět v okolí a řekne pouze jeho vlastnost, například „vidím něco modrého“ nebo „vidím něco, co má listy“. Dítě hádá a potom si role vyměníte.

Další možností je tiché pozorovací zastavení. Na půl minuty se oba zastavíte, každý si všimne jedné věci a pak ji popíše. U tříletého dítěte stačí krátká věta nebo ukázání prstem, šestileté dítě může zkusit popsat také polohu, velikost a pohyb.

Bezpečnostní pravidla řekněte předem

Před startem stanovte jen několik pravidel, aby si je dítě dokázalo zapamatovat:

• zastavujeme se jen u dospělého a neutíkáme za nalezenou věcí,
• silnici, cyklostezku, vodu a neznámá místa pozorujeme z bezpečné vzdálenosti,
• na nic neznámého nesaháme a nic venku neolizujeme ani nejíme,
• zvířata pozorujeme potichu a z dálky, nehoníme je a nekrmíme,
• rostliny, kameny, šišky a další nálezy necháváme na místě,
• chodíme po cestě nebo po vyznačeném chodníku, pokud je okolí nepřehledné či mokré.

Dospělý by měl mít dítě stále v dohledu a u silnice, vody, schodů nebo míst s cyklisty být dostatečně blízko, aby mohl okamžitě zasáhnout. Pokud dítě začne kvůli hře odbíhat, přerušte hledání a vraťte se k jasnému pravidlu: nejdřív bezpečí, potom detektivní úkol.

Jak poznat, že hra fungovala

Na konci se vraťte k jednomu místu nebo lavičce a nechte dítě vybrat nejzajímavější nález. Zeptejte se: „Co sis zapamatoval?“, „Co tě překvapilo?“ a „Co bychom mohli hledat příště?“ U menších dětí může stačit, když ukážou oblíbenou věc nebo zopakují její barvu.

Hra je připravená dobře, pokud dítě většinu úkolů zvládlo bez dlouhého vysvětlování, několikrát se samo zastavilo u něčeho zajímavého a procházka se kvůli hledání zbytečně neprotáhla. Když dítě ztrácí pozornost, příště zkraťte seznam na tři úkoly. Když je hra příliš snadná, přidejte porovnání, zapamatování nebo hledání změn.

Největší hodnotu má opakování na stejné trase. Při další procházce můžete hledat stejné věci znovu a sledovat, co se změnilo: přibyly květy, zmizela louže, listy mají jinou barvu nebo se ozývají jiní ptáci. Z obyčejné cesty tak vznikne malý pozorovací rituál, který se dá snadno obměňovat podle ročního období i věku dítěte.

Zdroj: naeyc.org, nps.gov, childmind.org

Foto: AI