Jak zabavit děti různého věku jednou společnou aktivitou (pro děti ve věku 1–3 let)

Nejjednodušší společná aktivita pro děti od 1 do 3 let je „výprava s krabicí“. Připravte velkou prázdnou krabici bez ostrých hran, několik větších měkkých předmětů a deku. Krabice může být autobus, loď, obchod nebo domeček. Děti dostanou stejnou základní hru, ale každé se zapojí jiným způsobem podle věku.

Nečekejte, že si budou dlouho hrát společně podle stejných pravidel. U nejmladšího dítěte půjde hlavně o bezpečné zkoumání, starší sourozenec může hru rozvíjet pomocí předstírání a jednoduchého příběhu.

Co připravit za pár minut

• velkou pevnou kartonovou krabici nebo nízký koš,
• deku či velký šátek,
• několik velkých plyšáků, látkových kostek nebo měkkých míčů,
• plastové kelímky či velké krabičky bez malých odnímatelných částí,
• případně obrázkovou knížku, která poslouží jako „jízdní řád“ nebo mapa.

Pomůcek není potřeba mnoho. Když jich vyložíte příliš, děti se rychle rozptýlí. Pro nejmenší je praktičtější nabídnout tři až pět velkých předmětů, které se dají snadno uchopit a jejichž části se nemohou oddělit.

Jak hru rozehrát

1. Určete jednoduchý námět. Řekněte například: „Autobus jede na výlet a musí naložit všechny pasažéry.“ Nemusíte připravovat scénář ani trvat na přesném příběhu.
2. Nechte nejmladší dítě nakládat. Podejte mu jeden předmět, pojmenujte ho a ukažte, kam ho může vložit. Vkládání, vyndávání a přenášení jsou pro dítě kolem jednoho roku plnohodnotnou náplní hry.
3. Dvouleté dítě zapojte jako pomocníka. Může hledat plyšáka, vozit krabici, podávat „jízdenky“ z velkých kartiček nebo třídit věci podle barvy či druhu.
4. Tříletému dítěti přidejte rozhodování. Může určit, kam autobus pojede, koho poveze nebo co bude potřeba přibalit. Stačí dvě možnosti: „Pojedeme do parku, nebo k babičce?“
5. Po krátké jízdě role vyměňte. Dítě může zazvonit jako řidič, dospělý může být cestující a nejmladší zase nakládat. Opakování dětem nevadí, naopak jim pomáhá držet se známého rámce.

Úprava podle věku

Děti kolem 1 roku

U ročního dítěte vynechte složitá pravidla. Nabízejte velké bezpečné předměty, které může uchopit, přemístit, vložit do krabice nebo zase vyndat. Mluvte krátce a popisujte činnost: „Míč dovnitř. Plyšák ven.“ Pokud dítě jen pozoruje nebo si hraje vedle ostatních, je to v tomto věku běžný způsob zapojení.

Děti kolem 2 let

Dvouleté dítě už obvykle zvládne jednoduchý úkol a rádo napodobuje dospělé. Může vozit krabici, rozvážet plyšáky, hledat předměty podle pokynu nebo pomáhat s přikrýváním „autobusu“. Pokyny držte krátké a dávejte vždy jen jeden najednou.

Děti kolem 3 let

Tříleté dítě ocení příběh a možnost něco vymyslet. Nechte ho vytvořit zastávku z polštáře, rozhodnout o trase nebo říct, co se stane po příjezdu. Když začne mladšímu dítěti rozdávat úkoly, jemně ho veďte k tomu, aby mu spíš ukázalo, co může dělat.

Jednodušší varianta bez krabice

Nemáte-li vhodnou krabici, rozložte na zem deku a vytvořte z ní „stanici“. Děti mohou přenášet velké plyšáky z jedné strany místnosti na druhou, schovávat je pod deku a zase je hledat. Starší dítě může vymyslet, zda je stanice nemocnice, zoo nebo nádraží, zatímco mladší bude hlavně přenášet a odkrývat.

Venku funguje stejný princip s velkým kyblíkem, míčem a několika většími hračkami. Děti mohou „zásobovat“ piknik, stavět základnu z dek nebo převážet hračky na odrážedle, pokud je prostor bezpečný a dospělý má děti stále na dohled.

Co hru obvykle pokazí

• Příliš mnoho pravidel: děti ve věku 1 až 3 let nepotřebují soutěž ani složitý úkol. Stačí jeden společný cíl, například něco převézt nebo uložit.
• Stejná role pro všechny: roční dítě nezvládne totéž co tříleté. Když každému nabídnete jinou úroveň zapojení, bude méně hádek i čekání.
• Dospělý řídí každý krok: ukažte začátek, potom nechte děti věci přesouvat a příběh měnit. U otevřených her není nutné dojít k předem určenému výsledku.
• Příliš dlouhé hraní: jakmile děti začnou házet předměty, strkat do sebe nebo ztrácejí zájem, aktivitu ukončete. Krátká povedená hra je lepší než natahované přemlouvání.

Bezpečnost na prvním místě

Před začátkem zkontrolujte, zda krabice nemá vyčnívající spony, ostré hrany nebo uvolněné části. Nepoužívejte drobné kostky, mince, magnety, knoflíkové baterie, balónky ani předměty, které se vejdou do úst. Starší dítě může mít hračky s menšími díly, ale při společné hře s ročním dítětem je odložte mimo jeho dosah.

Krabici nenechávejte na vyvýšeném místě a nedovolte dětem lézt na její okraj. Pokud ji používají jako domeček, musí být dostatečně stabilní a dospělý zůstává nablízku. U vody, schodů, venkovního provozu nebo při jízdě na odrážedle je nutný trvalý dohled.

Jak aktivitu obměňovat

Až děti princip pochopí, nemusíte pokaždé připravovat novou hru. Jednou vezou plyšáky k lékaři, jindy rozvážejí „balíčky“ nebo staví domeček pro zvířata. Měňte hlavně příběh a místo, ne množství pomůcek. Díky tomu se zabaví děti různého věku společně, přitom každé z nich procvičuje přesně to, co už dokáže.

Zdroj: naeyc.org, cdc.gov, healthychildren.org, raisingchildren.net.au

Foto: AI