švestka: Praskající nebo měknoucí plody před sklizní

U švestek se před sklizní mohou objevit dva podobné, ale odlišné problémy: plody praskají, nebo začnou měknout a zahnívat. Někdy se oba jevy spojí. Prasklina po dešti totiž otevře cestu houbám a během několika dnů se z původně zdravé švestky stane měkký, vytékající plod.

Nejprve rozlište, co se na švestkách skutečně děje

Praskání po dešti bývá nejvýraznější u téměř zralých švestek. Na slupce vznikne podélná nebo nepravidelná trhlina, dužina kolem ní může být ještě pevná a plod nemusí zapáchat. Často se problém objeví po delším suchu, po kterém přijde vydatná zálivka nebo několik deštivých dnů. Zralý plod přijímá vodu slupkou i kořeny, rychle zvětší objem a pokožka tlak nevydrží.

Měknutí s hnědou skvrnou, nasládlým či nakyslým zápachem, vytékající šťávou nebo šedavým povlakem už spíše ukazuje na hnilobu. U peckovin se před sklizní často uplatňuje moniliová hniloba. Začíná nenápadnou hnědou skvrnou a ve vlhkém počasí postupuje rychle, zvlášť když jsou plody poškozené hmyzem, kroupami nebo prasklinou.

Samotné měknutí ale ještě nemusí znamenat chorobu. Některé odrůdy měknou při dozrávání přirozeně. Rozhodující je proto kombinace příznaků: zdravá dozrávající švestka měkne rovnoměrně, zatímco napadený plod se často rozpadá od jednoho místa, hnědne a začne zapáchat.

Co udělat okamžitě před sklizní

1. Projděte strom každý den nebo obden. V období dozrávání se stav plodů může po dešti změnit velmi rychle. Kontrolujte hlavně popraskané švestky, plody ve shlucích a místa s hustým listím.
2. Zralé a nepoškozené plody skliďte bez zbytečného odkladu. Pokud je předpověď delšího deště, skliďte švestky už ve fázi, kdy jsou vybarvené, ale ještě pevné. Část odrůd dojde po sklizni při pokojové teplotě.
3. Popraskané nebo nahnívající švestky odstraňte ze stromu i ze země. Nedávejte je do kompostu, pokud kompost nedosahuje vysokých teplot; bezpečnější je odnést je do bioodpadu nebo je jinak zlikvidovat podle místních pravidel.
4. Plody sklízejte opatrně. Netlačte na ně prsty, neházejte je do hluboké nádoby a neskládejte měkké švestky do vysoké vrstvy. Otlačeniny jsou další vstupní bránou pro hnilobu.
5. Poškozené švestky oddělte od zdravých. I jediný měkký plod může v přepravce nebo misce urychlit kažení okolních plodů.

Strom v této chvíli nezachrání dodatečné hnojení ani prudká zálivka. Pokud je půda suchá, zalévejte rovnoměrně ke kořenům, ne na korunu, ale nesnažte se po suchu půdu nárazově promáčet velkým množstvím vody.

Proč švestky praskají

Nejčastějším spouštěčem je rychlý přísun vody v době zrání. Riziko roste po suchém létě, při deštivém počasí těsně před sklizní a u odrůd s tenčí nebo citlivější slupkou. K praskání přispívá také přetížený strom, velké výkyvy v zásobení vodou a poškození slupky hmyzem.

V českých podmínkách se problém často projeví od července do září, podle odrůdy a průběhu léta. U raných švestek může stačit jediná vydatná bouřka, u pozdních odrůd se potíže objevují po dlouhém srpnovém nebo zářijovém dešti.

Praskliny, které zůstávají suché a po několika dnech se zacelí korkovitou jizvou, nemusí znamenat hnilobu. Takové plody je však vhodné sklidit přednostně a co nejdříve zpracovat.

Kdy za měknutím stojí hniloba

Moniliová hniloba se snadněji uchytí na plodech s prasklinou, otlakem nebo drobným vpichem po škůdci. Teplé a vlhké počasí její šíření urychluje. Napadené švestky proto nenechávejte na stromě jako potravu pro ptáky ani je neházejte pod korunu. Mumifikované plody mohou zůstat zdrojem infekce i pro další sezonu.

Vyřaďte také plody, které jsou měkké jen na jedné straně, mají propadlou hnědou skvrnu, vytékají nebo se na nich tvoří povlak. Nestačí odkrojit malý kousek a zbytek dlouhodobě skladovat. U silně napadených švestek není jisté, kam až infekce v dužině pokročila.

Jak problém omezit v další sezoně

• Zalévejte pravidelně během sucha. Lepší je vyrovnaná vláha než střídání úplného vyschnutí a nárazového zalití. Vodu směřujte na půdu pod korunou, nikoli na listy a plody.
• Udržujte vzdušnou korunu. Řez provádějte podle potřeby a vhodného termínu pro daný strom, aby uvnitř koruny nezůstávalo dlouho vlhko. Příliš husté větve zhoršují osychání po dešti.
• Včas proberte násadu. Plody, které se dotýkají, se při dešti a dozrávání snadněji poškodí a hniloba mezi nimi rychle přechází. Probírka se dělá mnohem dříve než těsně před sklizní.
• Odstraňujte napadené plody průběžně. Nenechávejte na stromě ani pod ním shnilé či mumifikované švestky.
• Sledujte škůdce a mechanická poškození. Každá ranka zvyšuje riziko následné hniloby. Při opakovaných potížích má smysl řešit konkrétního škůdce podle jeho stop, ne stříkat strom nahodile.
• Při výsadbě zohledněte odrůdu a stanoviště. V místech s častými dešti během sklizně se vyplatí volit odrůdy méně náchylné k praskání a strom vysadit tak, aby koruna po dešti rychle osychala.

Nejčastější chyby

Chybou je čekat, až všechny švestky změknou přímo na stromě. U některých odrůd se tím sklizeň překlopí do fáze, kdy plody začnou praskat a hniloba se šíří z jednoho na druhý. Stejně nevhodné je po delším suchu strom prudce zalít těsně před očekávaným dozráním.

Problém zhoršuje také sklizeň mokrých plodů do uzavřených přepravek. Pokud to počasí dovolí, nechte švestky po dešti nejprve oschnout a při ukládání je zbytečně nemyjte. Do chladu patří jen zdravé, neotlačené plody; nahnilé švestky skladováním nezachráníte.

Jestli se praskání opakuje každý rok, zaměřte se hlavně na pravidelnost vláhy, hustotu koruny, termín sklizně a vlastnosti odrůdy. Jednorázové odstranění popraskaných plodů sice zachrání část úrody, ale dlouhodobé řešení začíná už během jara a léta.

Zdroj: extension.umaine.edu, ipm.ucanr.edu, extension.umd.edu, sites.udel.edu

Foto: AI