Jak správně vyslovovat názvy jídel ze zahraničí

Názvy zahraničních jídel se do češtiny často dostávají přes angličtinu, jídelní lístek nebo sociální sítě. Proto se jejich výslovnost někdy vzdálí původnímu jazyku. Neexistuje vždy jediná podoba, kterou musí člověk za každou cenu používat, ale u některých slov lze poměrně snadno odhalit nejčastější chyby.

Přepis níže je záměrně napsaný tak, aby se dal přečíst česky. Nejde o přesný fonetický zápis. U francouzštiny, vietnamštiny nebo španělštiny totiž některé hlásky v češtině nemají úplně přesný protějšek.

Italská jídla: pozor na „gn“ a „sch“

• Bruschetta – „brusketta“
  Nejčastější chyba je výslovnost „brusčeta“. V italštině se skupina sch před písmenem e vyslovuje jako tvrdé „k“. Důraz je na druhé slabice: brus-KET-ta.
• Gnocchi – „ňokki“
  Začátek gn připomíná české „ň“. Slovo se tedy nevyslovuje „gnoči“, ale přibližně „ňokki“. Jde o italské noky, obvykle připravené z brambor a mouky.
• Risotto – „rizotto“
  V italštině se dvojité tt vyslovuje výrazněji, proto je přepis „rizotto“ bližší než počeštěné „rizoto“. Důraz je na první slabice: ri-ZOT-to? Ne, správně spíše RI-zot-to.
• Ciabatta – „čabatta“
  Italské ci před samohláskou zní jako „č“. Správně tedy „čabatta“, nikoli „kiabatta“ nebo „siabatta“. Také zde je slyšet zdvojené „t“.
• Tagliatelle – „taljatelle“
  Skupina gli se v italštině vyslovuje měkce, přibližně jako „lj“. Začátek slova proto zní „talja“, ne „tagli“ s tvrdým „g“.

U italských názvů pomáhá jednoduché pravidlo: c před e nebo i často zní jako „č“, zatímco ch zachovává tvrdé „k“. Právě proto se říká „čabatta“, ale „brusketta“.

Francouzské názvy se často vyslovují jinak, než vypadají

• Croissant – přibližně „kruasán“
  Francouzské nosové „an“ nelze přesně převést do češtiny. Koncovka proto nezní jako výrazné „ant“, ale spíše jako nosové „án“. V běžné češtině je podoba „kruasán“ zcela srozumitelná.
• Crêpe – „krep“
  Slovo označující tenkou palačinku se vyslovuje jednoduše „krep“. Háček nad ê neznamená žádnou zvláštní českou hlásku.
• Baguette – „baget“
  Na konci se nevyslovuje „te“ ani „tý“. Francouzská výslovnost končí přibližně tvrdým „t“, zatímco poslední písmeno zůstává němé.
• Quiche – „kiš“
  Slavný slaný koláč se čte „kiš“. Písmena qu dávají dohromady zvuk „k“ a koncové che zní jako „š“.

U francouzštiny se vyplatí nesnažit vyslovit každé napsané písmeno. Některá písmena na konci slov jsou němá a nosové samohlásky se v češtině obvykle pouze přibližují.

Španělská a mexická kuchyně

• Paella – „paelja“
  Španělské ll se v mnoha výslovnostních variantách blíží zvuku „lj“. Nejpřesnější české přiblížení je tedy „paelja“, nikoli „paela“. U tohoto slova se však výslovnost může podle regionu lišit.
• Tortilla – „tortija“
  Mexická kukuřičná nebo pšeničná placka se vyslovuje přibližně „tortija“. Písmeno ll zde opět nevytváří české „l“.
• Quesadilla – „kesadija“
  Španělské qu se vyslovuje jako „k“ a ll přibližně jako „j“. Celé slovo tedy zní „kesadija“, s důrazem na slabiku „di“.
• Chorizo – „čoriso“
  V evropské španělštině se z může vyslovovat odlišně než v Latinské Americe. Pro české prostředí je praktická výslovnost „čoriso“, nikoli „chorízo“ s českým ch.

U španělských slov je dobré počítat s tím, že španělština ze Španělska a latinskoamerické varianty se mohou lišit. V restauraci ale není nutné napodobovat konkrétní přízvuk. Důležité je vyslovit název srozumitelně.

Řecká, vietnamská a další jídla

• Tzatziki – „caciki“
  Začátek slova tvoří zvuk podobný „c“. Přepis „caciki“ je pro češtinu praktičtější než čtení jednotlivých písmen „t-z-a“. Důraz bývá na prostřední části: ca-CI-ki.
• Gyros – „jíros“
  Řecké jídlo se v původní výslovnosti blíží slovu „jíros“. Anglické „džajros“ vzniklo jiným jazykovým přizpůsobením, takže nejde o univerzálně správnou podobu.
• Pho – „fɤ“ nebo zjednodušeně „fo“
  Vietnamská nudlová polévka má krátký název, ale poměrně obtížnou hlásku, která v češtině nemá přesný protějšek. V běžné řeči se proto často používá přibližné „fo“. Není vhodné číst slovo jako „p-h-o“.
• Hummus – „chumus“
  Začáteční hláska se blíží českému „ch“. Výslovnost „humus“ může znít jinak, než zamýšlíte, a navíc se v češtině snadno plete s úplně jiným slovem.
• Quinoa – „kinoá“
  Českému uchu nejlépe odpovídá výslovnost „kinoá“. Písmeno qu zde nevytváří zvuk „kv“ ani „ku“.

Jak se výslovnost naučit bez zbytečného stresu

Nejprve si zjistěte, z jakého jazyka název pochází. Stejné písmeno může mít v italštině, francouzštině a španělštině úplně jinou hodnotu. Potom si slovo rozdělte na slabiky a několikrát ho vyslovte pomalu. Teprve následně ho zkuste říct v celé větě, například při objednávce.

Pokud si nejste jistí, pomůže i jednoduché vysvětlení typu „dám si tu italskou brusketu“. V českém prostředí se některé názvy přirozeně počeštily a nikdo neočekává dokonalý rodilý přízvuk. Rozdíl mezi snahou o správnou výslovnost a přehnaným předváděním bývá znát hlavně v přirozenosti.

Nejčastější chyby obvykle nevznikají kvůli složitým pravidlům, ale proto, že se slovo čte doslova podle českého pravopisu. Jakmile si zapamatujete několik opakujících se vzorců – například italské „gn“ jako „ň“, španělské „ll“ jako „j“ a francouzská němá zakončení – zvládnete i řadu dalších názvů z jídelních lístků.

Zdroj: cambridge.org, bbcgoodfood.com, collinsdictionary.com, masterclass.com

Foto: AI